česky deutsch english

Kostel v Nových Hradech

Historie kostela v Nových Hradech

První písemná zmínka o farním kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech pochází z roku 1284. Dnešní kostel je však o 300 let mladší. Nové Hrady byly totiž r. 1425 zničeny Tábority a než se mohly zotavit, lehly roku 1467 znovu popelem, když se Zdeněk ze Šternberku mstil na Janu z Rožmberka, který byl věrný Jiřímu z Poděbrad. Tehdejší těžkosti města vytušíme nejlépe ze stavebních dějin dnešního kostela. Se stavbou se mohlo začít až někdy po r. 1500 a teprve r. 1590 byla svatyně v pozdně gotickém stylu dokončena. Tím se jedná o poslední ucelené gotické dílo v Čechách, které si zasluhuje uznání. Pouze věž, která byla r. 1607 zasažena bleskem, byla zvýšena o jedno poschodí v renesančním slohu. Roku 1726 dostala věž dnešní barokní osmistrannou cibulovou báň. Duchovní správu obstarávali cisterciáci z Vyššího Brodu, stejně jako v okolí: ve Stropnici, Rychnově a později i v Dobré Vodě. Roku 1677 byl v Nových Hradech založen klášter servitů. Se stavbou kláštera byly spojeny i změny uvnitř kostela. Nová sakristie a nad ní oratoř tvoří organický článek klášterní budovy. Kostel dostal po příchodu servitů nové vnitřní vybavení ve slohu raného baroka. Hlavní oltář a oba postranní oltáře u triumfálního oblouku jsou z r. 1678. Mistra neznáme, ale stejný oltář najdeme v kostele sv. Bartoloměje v Pelhřimově. Kazatelna, zpovědnice a lavice jsou z roku 1697, roku 1733 byl kostel vydlážděn žulovými deskami. Obraz na hlavním oltáři znázorňuje seslání Ducha svatého. Nad ním je obraz milánského kardinála Karla Boromejského, jenž zemřel r. 1584 a byl roku 1610 prohlášen za světce. Oltář je ukončen sochou svatého Václava, se svatými Zikmundem a Vojtěchem. Po stranách oltáře jsou v nadživotní velikosti sochy patronů kostela Petra a Pavla. Události z jejich životů znázorňují reliéfy na podstavci oltáře: anděl vysvobozuje Petra z vězení a Pavel je v koši spouštěn z hradeb Damašku, aby unikl smrti. Nad svatostánkem je v bohatém rámu zažloutlý, 17x34cm veliký dřevoryt Panny Marie Dobré Rady. Tento obrázek našel Karel Bonaventura Buquoy r. 1619 ve spáleništi v Záblatí. Oltář svaté Anny je zdoben sochami svaté Kateřiny a svaté Barbory s mečem a kalichem. Oltář je ukončen archandělem Michaelem. Oltář sedmi zakladatelů servitů má sochy svatého Šebestiána a svatého Rocha, nahoře sochu svatého Jiří. Další světci řádu servitů jsou pak svatý Peregrin pod křížem na oltáři sv. Anny a svatý Filip Benicius na kazatelně mezi čtyřmi západními církevními otci.

Obraz Panny Marie Záblatské

Obrázek „Panny Marie Trost“ nebo také „Panny Marie Záblatské“ o rozměrech pouhých 17x34cm se nachází na hlavním oltáři novohradského kostela sv. Petra a Pavla. Ikonograficky představuje postavu Panny Marie na půlměsíci s Ježíškem na levé ruce. Je to rytina, kterou zachránil hrabě Karel Bonaventura Buquoy r. 1619 z hořícího domu v bitvě u Záblatí nedaleko Vodňan. Poté ji všude vozil s sebou a modlil se k Panně Marii. Když byl zabit r. 1621 na vojenském tažení u Nových Zámků v Uhrách, obrázek se dostal do jezuitského kostela sv. Anny ve Vídni, kde se těšil veřejné úctě.
Roku 1674 si jej však Buquoyové vyžádali zpět do Nových Hradů a stal se rodovým paladiem. Hraběnka Markéta z Buquoy dala r. 1679 zasadit rytinu, silně zčernalou od ohně, do rámečku s pozlacenou svatozáří. V Nových Hradech se pak každoročně uctíval obrázek na svátek Narození Panny Marie. Dne 11. června 1753 pak zaujal obrázek své místo na hlavním oltáři servitského kostela a stal se i v 19. století cílem poutníků z okolí. Dne 8. května 1974 vzpomněli v tyrolském Voldersu na 300leté jubileum přenesení mariánského obrázku do Nových Hradů. Madona Záblatská je zobrazena mimo jiné i na procesních korouhvích.

Černý, J., Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, Veduta, České Budějovice: 2004, ISBN 80-86829-03-0

Údolí u Nových Hradů

V části obce Údolí u Nových Hradů, při samých hranicích s Dolními Rakousy, se nachází údolíčko s původním německým názvem „Jetzkobrunn“. Marně bychom k němu hledali český ekvivalent, český název toto místo oficiálně prostě nemá. Naproti dnešním dřevěným Božím mukám při prameni stojí rodný dům posledního převora kláštera servitů v Nových Hradech P. Bonfilia Wagnera. „Jetzko“ bychom mohli z místního německého dialektu přeložit jako „teplá“, „silná“, či „léčivá“, a „Brunn“ jako obvykle znamená „studna“ nebo „zřídlo“. Je tedy zřejmé, že toto malé poutní místečko souvisí, stejně jako velké množství jiných, s pramenem léčivé vody. 

Původně zde stávala pozdně barokní kaple. Byla postavena – pravděpodobně na místě starší dřevěné – v době josefinismu r. 1790, což je jev poměrně vzácný. Měla podélnou dispozici a štít v průčelí. Pramen vyvěral přímo v kapli pod oltářem. Z okolí přicházeli poutníci zejména z přilehlé části Čech a Dolních Rakous. Roku 1875 nechal kapli opravit hrabě Jiří Buquoy. Mensa oltáříku měla ve výklenku Boží hrob, nad ním stála dřevěná barokní socha Panny Marie Immaculaty bez Ježíška, s rukama sepjatýma v modlitbě a korunou na hlavě. Okolo sochy byly na stěně umístěny čtyři malé barokní sošky andělíčků.
Vodou z kaple si lidé potírali oči, neboť podle tradice chránila před očními neduhy. Také z Nových Hradů sem ještě ve 20. stol. každoročně přicházelo procesí. Místo sloužilo též jako zastávka při pouti na nedalekou Dobrou Vodu (Brünnl), kam se putovalo přes Horní Stropnici. Stavěli se tu prý zvláště také poutníci, přicházející až z Jihlavy, rovněž při cestě na Dobrou Vodu.
Po odsunu původního obyvatelstva po r. 1945 místo pustlo a kaple byla později zbořena. Socha Panny Marie se na nějaký čas dostala do mariánské kaple v Údolí a nakonec byla přenesena na Dobrou Vodu. Místo zbořené kaple označují dřevěná Boží muka s lidovým obrázkem na plechu, jenž znázorňuje původní sochu. Pramen vyvěrá opodál a je kryt domečkem s dřevěnou stříškou a vzorně udržován.

Černý, J., Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, Veduta, České Budějovice: 2004, ISBN 80-86829-03-0

Nakolice

Samotná osada Nakolice, ležící necelé čtyři kilometry východně od Nových Hradů a tedy již na území historického Vitorazska, poutním místem není. Novogotická kaple sv. Floriána zde stojí teprve od roku 1907. K Nakolicím se ale váže zajímavý příběh, související s jiným mariánským poutním místem – Hoheneich nedaleko rakouského Gmündu.

Tomuto místu dominuje nádherný barokní poutní kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie. Počátky poutního místa jsou dosti staré, již v době před třicetiletou válkou tu byla uctívána gotická socha Madony s Ježíškem z 15. století. Protože se původně nacházela na kmeni vysokého dubu („hohe Eiche“), dostalo místo jméno Hoheneich (Vysoký dub). Po rozšíření reformace se zde r. 1621 udála zvláštní příhoda. Majitel panství, protestantský hrabě Ernst Kollonitsch, zakázal úctu k soše Madony a nechal dokonce zazdít dveře do kostela. Ale stalo se něco nevídaného. Když jednou připutovalo procesí právě z Nakolic (Naglitz) u Nových Hradů k zavřenému kostelu, zazděné dveře se samy otevřely! Hrabě se obrátil na katolickou víru, jeho syn Leopold se později stal vídeňským biskupem a významně přispěl k záchraně města při obléhání Turky v roce 1683. „Zázračné dveře“ („Mirackeltür“) je dodnes možné vidět v kostele, který je ušlechtilou pozdně barokní stavbou z let 1776 - 84.