ÚVOD
Pane Ježíši, spolu s Tebou jdeme tuto křížovou cestu sjednoceni s Pannou Marií, Tvou bolestnou Matkou. Tvá slova Pane, jsou duch a jsou život. Chceme rozjímat nad Tvými slovy, která jsi řekl lidem, kteří byli kolem Tebe, a dnes je říkáš i nám, abys nám pomohl na naší křížové cestě. Pane, Ty máš slova věčného života.
1. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ ODSOUZEN NA SMRT
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME TI, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni. Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste.“ (Mt 23,37)
Vysvětli mi to, Ježíši, proč tu ještě jsi? Tolik ses namáhal, tolik jsi chtěl všem pomoci – a teď tu stojíš před davem, který křičí po Tvé smrti. Jsi odsouzený. Musíš mít zlomené srdce.
Chci tomu porozumět, tolik tomu potřebuji porozumět. Proč je svět takový? I já vím, jaké to je, když se člověk konečně odhodlá udělat pro druhé něco dobrého – je to skvělý pocit, překonat sám sebe – ale pak… až moc často se stává, že buď si mé dobré vůle nikdo nevšimne, anebo ji úplně špatně pochopí. Bolí to. Má to vůbec cenu, mám to zapotřebí, starat se o ostatní?
A proto Tě pozoruji, Ježíši. Potřebuji to vědět! Ty jen mlčíš a posloucháš – a mě se zdá, že i kdyby Ti dal Pilát druhou šanci, udělal bys znovu všechno úplně stejně.
Lásku pochopí jen Ti, kdo milují.
2. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ PŘIJÍMÁ KŘÍŽ
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ (Jan 15,13)
Co je to láska? Když o ní slýchám vyprávět, zdá se mi, jako by to byla jen směs pocitů a emocí. Připadá mi jako slabost, které se koneckonců každý jednou podvolí. Láska je pěkná, může být oddaná, vášnivá, zlomená, zoufalá… Tahle Tvoje křížová cesta se ale lásce moc nepodobá. Jsi unavený, zbitý, zbičovaný, poplivaný, odvržený… Vím dobře, že když já sám se cítím špatně, na jakýkoli dobrý pocit vůči druhým prostě nemám sílu. V čem tedy spočívá tahle Tvoje láska? Sotva dýcháš, jsi úplně vysílený a z bolesti po trnech Ti musí pukat hlava. A teď k tomu všemu na sebe bereš i kříž. Tvá láska je zvláštní, Ježíši… Je zvláštní, ale každý by chtěl, aby ho někdo takhle miloval. Až do posledních sil.
3. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ PADÁ POD KŘÍŽEM POPRVÉ
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“ (Lk 9,62)
Vidím Tvůj první pád, Ježíši, a poznávám v něm ten svůj. Kolikrát už jsem si dal nějaké dobré předsevzetí, ale sotva jsem s ním začal, brzké klopýtnutí mi vzalo všechnu chuť v něm pokračovat. I Ty padáš hned na úvod své cesty lásky.
Snad bych si i přál, abys mohl zemřít už tady, a nemusel pokračovat vstříc dalším bolestem. Bylo by to pro Tebe jednodušší; a ani já bych se nemusel dívat na tolik utrpení, které přijímáš jen kvůli mně.
Ale Ty se zvedáš – a i já cítím sílu jít s Tebou dál, zvednout se také ze svého pádu. Cítím, že ve Tvé slabosti se ukrývá síla. Hodnota lásky je mnohem vyšší, než aby se mohla zastavit před jakoukoli sebelítostí. Hodnotu lásky si nedokážeme ani představit.
4. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ POTKÁVÁ SVOU MATKU
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ (Mt 5,8)
Je těžké prožívat utrpení – ještě těžší ale je, když ho nikdo nechápe, nikdo mu nerozumí. Někdy stačí i pouhý pohled, aby se srdci ulevilo. Hledíš na svou matku a ona hledí na Tebe, slov není potřeba. Zdá se, jako by Maria tu Tvou lásku chápala – a i kdyby ne, mlčí a chápe, že je to něco velkého. A i Ty chápeš, že je pro ni těžké, to pochopit.
Chápeš i mě, Ježíši. Chápeš, že se někdy zdráhám mít se rád takový, jaký jsem. Že mám strach jít proti proudu. Že mám strach z odmítnutí, samoty, výsměchu, zranění… Tvé pochopení mi dodává odvahu. I Ty toužíš po mém pochopení. Chci Tě pochopit, ale nevím, jak. Pozoruji Tvou Matku a tuším, že abych mohl pochopit i já Tebe, potřebuji k tomu čisté srdce. Ten, kdo má čisté srdce, vidí i ostatní, ne jenom sebe.
5. ZASTAVENÍ: ŠIMON POMÁHÁ PÁNU JEŽÍŠI NÉST KŘÍŽ
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“ (Mk 10,43-45)
Ježíši, svůj kříž neseš i za Šimona, ale on o tom neví. Zdráhá se Ti pomoci. I tak jsi mu vděčný. Ve Tvém pohledu vidím pokoru. Jsi vysílený a přijímáš pomoc od toho, kterého zachraňuješ.
Už jsem pochopil, že Tvá láska není slabostí, ale hrdinstvím. Hrdinové by ale radši zemřeli udupáni vojáky, než aby přijali cizí pomoc. Tvé hrdinství je úplně jiné.
6. ZASTAVENÍ: VERONIKA PODÁVÁ PÁNU JEŽÍŠI ROUŠKU
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ (Mk 4,30-32)
Jak vděčně přijímáš roušku od Veroniky, ač ti toto jemné osušení na první pohled ani moc nepomůže. Pro unavené a zlomené srdce odmítnuté davem má ale toto gesto nesmírnou hodnotu.
Jakou moc má láska? Vědomí, že je na světě ještě trochu laskavosti zadarmo, dokáže člověku zlepšit celý špatný den. Setkáním s Veronikou mi ukazuješ, že i ten nejmenší projev lásky má cenu. Svou silou dokáže vyvážit bolesti, které se jinak zdají nepřekonatelné.
Veronika od Tebe odchází s otiskem Tvé tváře nejen na roušce, ale í ve svém srdci. Ježíši, vtiskni i do mě Svou tvář a s každým novým skutkem lásky ji ve mně obnov. Celým životem tak s Tebou budu navždy spojený. A z mé malé lásky se postupně stane ta Tvá, bezpodmínečná.
7. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ PADÁ POD KŘÍŽEM PODRUHÉ
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek.“ (Mt 11,28-29)
Znovu padáš. Padnout podruhé je snad ještě bolestnější, než poprvé.
Člověk si myslí, že se ze svých chyb už poučil, že to, čemu jednou podlehl z nerozvážnosti, už přeci nikdy nedopustí. Druhý pád mi ukazuje drsnou pravdu. Jsem stále stejně slabý, jako jsem byl předtím, nic se nezměnilo. Nebo snad ano? Pohled na Tvůj druhý pád mě osvobozuje od mých falešných představ o sobě. Nemá smysl si nic nalhávat. Jak ale mohu odpovědět na Tvé pozvání k následování? Jsem tak slabý!
Zdá se, že Ti má slabost nevadí, naopak. Když se na Tebe dívám, Ježíši, už chápu proč. Je to pouze ve slabosti, kde se pravá láska může nejlépe projevit. A o to tu jde. Nepřišel jsi povolat spravedlivé, ale hříšníky. Nepřišel jsi povolat k perfekcionismu, ale k lásce – a jen láska doopravdy osvobozuje.
V každém pádu chci volat k Tobě, Ježíši. Vždyť Ty sám jsi klesl až na dno a spolu se mnou chceš znovu vstát. Každý nový pád tak pro mě může být příležitostí přiblížit se Tvému Srdci ještě víc.
8. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ NAPOMÍNÁ PLAČÍCÍ ŽENY
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, 2 A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“ (Jan 15,7-8)
Kolikrát jsem přesvědčený, že to, co dělám, je správné. Že tak, jak zrovna pomáhám, pomáhám správně. Že to, jak nahlížím na realitu, je ten nejlepší, přirozený pohled. Ježíši, prošel jsem s Tebou už většinu Tvé křížové cesty a myslel jsem si, že už jsem pochopil, jak je správné se zachovat. Zdálo se mi, že už jsem všemu porozuměl.
Teď se ale s Tebou znovu zastavuji a nechápu, proč napomínáš tyto uplakané ženy. Vždyť Ty sám jsi tehdy plakal u hrobu Lazara, i Tvá matka při vašem setkání jistě plakala… ale Ty tyto ženy pro jejich pláč napomínáš. Tvé vysvětlení ve mně zmatek ještě více rozvířilo: „Neplačte nade mnou, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi.“
Nechápu, ale věřím Ti, Ježíši. Věřím, že ve své lásce, ve které i za tyto ženy neseš svůj kříž, nepronášíš planá a zbytečná slova.
Nikdy mi prosím nedovol, abych se spokojil se svou vlastní pravdou, ale vždy mi připomínej, že jsem stále Tvým učedníkem a Ty mi máš neustále co říci. Pokud zůstanu pokorným a vnímavým k Tvým slovům, Ty pak budeš moci skrze mě promlouvat i k těm, kteří Tvůj hlas jinak nejsou schopní zaslechnout.
9. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ PADÁ POD KŘÍŽEM POTŘETÍ
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“ (Mt 11,25-26)
Ježíši, cíl Tvé cesty je už tak blízko a Ty padáš. A tentokrát se zdá, že už nevstaneš. Už nikdy nevstaneš. Je vidět, že úkol, který jsi přijal od Svého Otce, je nad Tvé síly. Pověz mi, zbyla Ti ještě vůbec nějaká krev v žilách? Musíš být už zcela v mrákotách, Ježíši. Tvůj život pomalu odchází, i když Ty víš, že Tvé poslání ještě stále není završeno.
I mně se zdá mé povolání ke svatosti a k bezpodmínečné lásce zcela nereálné. Ať bych se snažil sebevíc, nemám nejmenší šanci dosáhnout toho, k čemu mě Tvůj Otec povolal. Řekl jsi, ať každý vezmeme svůj kříž a následujeme Tě. A hle, ani Ty nedokážeš dojít k cíli – jak bych pak mohl já!? Mé oči jsou však svědky zázraku. Nejsou to lidské síly, které Tě staví zpátky na nohy. To Tvůj Otec, pro kterého žiješ svůj celý život, svou nepochopitelnou mocí zvedá Tvé bezvládné tělo ze země a sám Ti pomáhá jako dobrý samaritán dokončit cestu, kterou jsi z lásky k Němu započal. I já s bázní tuším, že můj životní úkol – každodenní hrdinství lásky – není neuskutečnitelný. Jedině podpírán Tebou ho však mohu dokončit.
10. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ JE ZBAVOVÁN ŠATŮ
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME TI, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaší radost vám nikdo nevezme.“ (Jan 16,21-22)
Už jsme na vrcholu Golgoty. Zde budeš zabit, Ježíši. Vojáci Ti strhávají šaty, které si už nikdy neoblečeš. Loučíš se se životem, se světem, který jsi tolik miloval.
V mém životě už skončilo plno krásných věcí a mnoho jich ještě skončí. Bolest ze ztráty je mi důvěrně známá. Někdy je smutek dočasný, vím, že mě čeká plno jiných pěkných věcí – jindy se však zdá, že se všechno dobré v životě skončilo. Že jsem se ocitl ve slepé uličce, ze které už není návratu. Ježíši, ve Tvých očích vidím strach, Tvá smrt se blíží. Nyní Ti berou šaty a zanedlouho Ti vezmou i život – a život se zdá být vším, co máme; pokud nemáme život, nemáme nic. Tvá hluboká důvěra v Otce Ti ale umožňuje odevzdat své šaty v pokoji. Víš dobře, že pokud Tvůj Otec cokoli žádá, je to jen kvůli tomu, že chce darovat ještě mnohem víc.
Ježíši, nauč mě důvěřovat i ve chvílích, kdy se zdá, že všechno končí.
11. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ JE PŘIBÍJEN NA KŘÍŽ
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“ (Jan 15,9-12)
Uleháš na kříž. Tvá láska je čisté bláznovství! Dáváš svůj život, abych já mohl žít, přijímáš utrpení, abych se já mohl radovat.
Celý svět byl stvořen z lásky a jen v lásce má najít své naplnění. Já si ale chtěl vytvořit svůj vlastní řád a pomalu jsem zapomněl, že nejsem stvořitelem sama sebe. Vybral jsem si samotu, celý život jsem jen utíkal a skrýval se. Zakrýval si uši, když na mě Tvůj Otec volal. Svou vinu jsem svalil na druhého. Hledal jsem štěstí všude, ale marně, pořád jen samé zklamání. Přišel jsi na svět, abys nás hledal; nás, Tvé ztracené ovce. Abys nám připomněl Pravdu o svém Otci a o nás samotných. Přišel jsi, abys byl vyvýšen a aby tak každý člověk spatřil, v čem spočívá pravé štěstí: v darování sebe sama.
Mlčím, Ježíši, a pozoruji, jak tvé dlaně prorážejí hřeby. Na světě nenacházím nikoho s větší odvahou, než je ta Tvá. Nenacházím nikoho, kdo by mě miloval více než Ty, můj Bůh.
12. ZASTAVENÍ: PÁN JEŽÍŠ UMÍRÁ NA KŘÍŽI
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lk 23,34)
Umíráš. Umíráš a odpouštíš. Stále ještě miluješ, i když se cítíš tak opuštěný, tak sám. Kde jsou všichni Ti, které jsi za svůj život uzdravil? Kde jsou ty zástupy, které jsi nasytil chlebem? Kde jsou Tvoji učedníci? A kde jsem já? Dokonce už necítíš ani přítomnost svého Nebeského Otce. Jen Tvá matka s hloučkem věrných Ti dodávají kapku útěchy v moři hořkosti. „Můj Bože, proč jsi mě opustil?“… Tahle věta je mi velmi blízká, i já ji na Tebe často křičím, když se topím v beznaději, strachu, úzkosti… Nejsi k mé bolesti hluchý. Pláčeš… Pláčeš se mnou a pro mě. Právě teď cítíš tu nejhlubší bolest osamělosti, bojuješ za každého z nás a zvlášť za ty, kteří pod její tíhou umírají.
Pozval jsi mě, abych Tě následoval – ale copak jsem schopný pomáhat, když mnou druzí opovrhují? Milovat je, když si mě neváží? A odpustit, když mi křivdí?
Již nemáš sílu mluvit, ale i přesto mi chceš ještě před smrtí něco říct. Musí to být něco nesmírně důležitého. A slyším, jak se z Tvých skomírajících úst derou jedna z posledních slov: „Hle, tvá matka.“ A k Marii: „Hle, tvůj syn.“ Umíráš. A Tvé zlomené srdce je probodeno před našima očima.
13. ZASTAVENÍ: TĚLO PÁNA JEŽÍŠE JE VLOŽENO DO KLÍNA JEHO MATKY
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu, protože jsem sestoupil z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal. A to je vůle toho, který mě poslal: abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť to je vůle mého Otce: aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,37-40)
Zemřel jsi, Ježíši, a já se rozpomínám na Tvá slova. Nikdy jsi nemluvil pouze o lásce, ale i o vzkříšení ze smrti; jako by jedno bez druhého nemohlo být. Vždyť na co by mi bylo překonávat se kvůli lásce, kdyby měla smrt stejně poslední slovo?
Maria, hledíš do tváře svého mrtvého syna. Je to skoro až neuvěřitelné, co smrt dokáže. Ano, dokáže mnoho, ale Ty nedovoluješ, aby Ti vzala vůli milovat. Stavíš se proti všem svým pocitům a znovu se rozhoduješ následovat slova svého Syna, pro která On dal svůj život.
Maria, teď už jsem i já Tvým synem. Cítím se Ti tak blízko ve Tvém vnitřním boji. Neopouštěj mě, až budu stát tváří v tvář beznaději, ale bojuj se mnou, aby Tvá víra i ve mně zvítězila.
14. ZASTAVENÍ: TĚLO PÁNA JEŽÍŠE JE ULOŽENO DO HROBU
KLANÍME SE TI, PANE JEŽÍŠI KRISTE, A DĚKUJEME ΤΙ, NEBOŤ SVÝM KŘÍŽEM JSI VYKOUPIL SVĚT.
„Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,19-20)
Tělo je přikryto plátnem, vchod bude zavalen kamenem. Ráno vyjde slunce jako každý den, Země se bude otáčet kolem své osy stále stejně rychle a většina lidstva ani netuší, co se v Jeruzalémě stalo. A přeci je nyní svět úplně jiný. Je vykoupený.
Ježíši, možná jsem Tvou lásku ještě úplně nepochopil, ale nemůžu k ní zůstat hluchý. Vím dobře, že až se vrátím domů, všechno bude zdánlivě jako předtím – ale já chci být jiný, lepší. Není na co čekat, každodenní realita se sama od sebe nezmění, musím to být já, kdo začne.
Díky Tvé křížové cestě už vím, jak na to. Možná ve svém dobrém předsevzetí tisíckrát padnu, tisíckrát ale zase chci kvůli Tobě vstát. Svět, který má s Tebou přijít, si ani nedokážu představit; dřív však ještě, než to všechno nastane, chci už teď šířit Tvé království. Nejsem sám, Ty jsi se mnou, dal jsi mi svou Matku a s ní i mnoho bratrů a sester.
Neopouštěj mě, Ježíši. I kdyby mě celý svět nenáviděl, protože Tys mě takhle miloval, budu na Tebe čekat. S Marií, mou matkou.
ZÁVĚR
„Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře. Lidé mu namítli: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstane naživu navždy; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“ Ježíš jim řekl: „Už jen krátký čas je mezi vámi světlo. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste byli syny světla.“ Po těch slovech Ježíš odešel a skryl se před nimi. (Jan 12,24-36)
SESTAVIL VOJTĚCH ŠVARC