Živý růženec je modlitební společenství věřících, kteří se zavázali k denní modlitbě jednoho desátku růžence.
V současné době sdružuje Vincencké společenství v Nových Hradech v modlitebním sdružení Živého růžence už více než 80 lidí (4 růže), kteří se denně celý měsíc modlí určený desátek jednoho ze čtyř okruhů růžencových tajemství (Radostná, Světla, Bolestná, Slavná). Desátky jsou rozděleny tak, aby se každá růže pomodlila za den velký růženec (všech 20 desátků). Každý se modlí podle svých podmínek, není vázán místem ani časem během dne. Členové přispívají každý svým desátkem, ale užívají milosti spojené s modlitbou celého růžence.
Jeden desátek se snadno každý pomodlí a především v některých důležitých nebo bolestných událostech života je užitečné a posilující, když si můžeme uvědomit, že se za nás modlí další členové Živého růžence, které my sami také podporujeme svou modlitbou. Přínosem pro každého, kdo se zapojí, je upevnění vytrvalosti v modlitbě.
Tímto způsobem se společně připojujeme k výzvě Písma svatého: „Modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jk 5, 16).
Každou první neděli v měsíci se desátek posouvá, na což jsou všichni upozorněni elektronickou poštou robota Šípka. Kdo nemá e-mailovou adresu, dostane jednou za čas tabulku se svými desátky na příští měsíce na papíře. Zřízení e-mailu ale všem členům doporučujeme, protože robot Šípek kromě pravidelného odesílání aktuálního desátku také přijímá a následně všem rozesílá modlitební úmysly, kterými kdokoli ze členů může vyzvat a poprosit ostatní o modlitební podporu v určité záležitosti. Jinak je modlitební úmysl dobrovolný, lze doporučit obětovat modlitbu za misijní působení v našich farnostech.
Pokud se chcete připojit k modlitbě Živého růžence nebo máte nápad, připomínku či nabídku, kontaktujte prosím našeho robota Šípka.
Děkujeme.
Historie Živého růžence
Roku 1826 jezuita R. Barelle vyzval bl. Paulinu Jaricot k apoštolátu dobrého katolického tisku v duchu myšlenek papeže Lva XII. To se stalo pro Paulinu impulzem k realizaci plánu, který z vnuknutí Božího chovala ve svém srdci už od r. 1819, kdy k ní Pán promluvil ve vnitřním vidění. Napsala o tom: „Uvědomila jsem si tehdy, že nadešel čas založit sdružení dostupné všem, jež by umožnilo dosáhnout jednotu modlitby jedinečným způsobem, krátkým a praktickým…“
Růženec se měl podle Paulinina záměru stát hlavní duchovní obranou proti přílivu nemravné literatury a zároveň podporou dobré knihy a dobrého tisku, misií, papeže, obrany katolické víry proti jejím nepřátelům a duchovního růstu věřících. Paulina začala zakládat modlitební skupinky po 15 lidech, neboť 15 je původních desátků sv. růžence (dalších 5 tajemství Světla připojil v roce 2002 svatý papež Jan Pavel II.). Každý člen dostal za úkol denně se pomodlit stanovený desátek na daný úmysl a jednou za měsíc rozjímat o tomto tajemství. Všech 15 členů se tak podělilo o všech 15 tajemství, což se postupně obměňovalo. Dále měl každý člen najít 5 dalších osob, ochotných se zapojit, a ročně věnovat 5 franků ve prospěch misií, dobrého katolického tisku a náboženské literatury.
Paulina a její družky (původně tvořily skupiny Živého růžence pouze ženy) však musely čelit protikatolické propagandě a útokům nepřátel katolické víry, kteří usilovali o zesměšnění a úřední zákaz každé autenticky katolické iniciativy. Proto v zájmu bezpečnosti sáhly k jistému konspirativnímu opatření: při korespondenci s členkami Živého růžence používaly obálky se zvláštními znaky, známými pouze zasvěceným osobám. Vyřizování korespondence se věnovalo 15 zbožných žen.
Nicméně osudem a zároveň prubířským kamenem každého dobrého díla jsou překážky a „klacky pod nohy“. Rozšířily se pomluvy na adresu Živého růžence – a to bohužel nejen mezi nepřáteli Církve, ale i mezi katolíky. Paulina prý tím, že rozšiřuje kříže, medailky a růžence, se nezákonně obohacuje. Bylo jí také vytýkáno, že pro Sdružení živého růžence žádala potvrzení přímo od papeže a obešla tak autoritu místního, tj. lyonského arcibiskupa. Obhájila se však a papežský nuncius v Paříži Luigi Lambruschin udělil Sdružení své požehnání, později tak učinil i samotný papež Lev XII. Dílo se rychle šířilo po celé Francii, ke konci 20. let 19. století např. v malém městečku Chaumond působilo 20 růžencových „patnáctek“. Akce získávala stále větší podporu francouzských biskupů.
Sdružení živého růžence také horlivě šířilo medailku Neposkvrněného početí Panny Marie, jak si přála Matka Boží ve svém zjevení sv. Kateřině Labouré r. 1830. Bylo na ní napsáno: „Ó, Maria, beze hříchu prvotního počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme!“ Téhož roku vypukla v Paříži tzv. červencová revoluce, která svrhla bourbonskou monarchii a nastolila vládu „měšťanského“ krále Ludvíka Filipa Orleánského. Rozšířila se i do venkovských oblastí, armáda podnikala odvetné akce a masakry na civilním obyvatelstvu. Paulina nechala na cestě, kudy mělo jet vojsko generála Rogueta, rozsypat tyto mariánské medailky. Vojáci, když je uviděli, slezli z koní, posbírali je – a působení milosti bylo natolik mocné, že rezignovali na odvetné akce proti odbojným městečkům a vesnicím.
R. 1832 koupila Paulina v Lyonu dům, který nazvala „domem Loreto“. Ten se stal jakýmsi neoficiálním sídlem Sdružení živého růžence. Dílo v té době mohutnělo, hlásilo se stále víc zájemců. Jestliže r. 1828 mělo ve Francii 299 členů, r. 1832 již 3 326. Ve 30. letech 19. století si Sdružení razí úspěšně cestu i do zahraničí. „Patnáctky“ lavinovitě vznikají v Belgii, v Itálii, ve Švýcarsku, v Irsku, v Anglii, dokonce i v Americe. Paulina kontaktuje generála dominikánského řádu P. Cipolletiho, který přijímá Živý růženec jakožto součást apoštolátu této řehole.
Sdružení se věnovalo též distribuci publikací. Jen ve 30. letech rozšířili jeho členové mezi lidem 11 200 výtisků papežských encyklik, 2000 příruček Živého růžence a tisíce titulů náboženské literatury, hlavně meditací na růžencová a mariánská témata, o úctě k Nejsvětější svátosti, životopisy svatých atd. Rozdávali také lidem růžence, křížky a medailky.
Poté, co Paulina r. 1852 kvůli chudobě a nemocem musela ustoupit do pozadí, došlo k určitému útlumu činnosti Sdružení, nikoli však k zániku. R. 1862, tzn. v roce úmrtí zakladatelky, představoval jeho počet ve Francii 2 250 členů, údaje ze zahraničí nejsou známy. K novému oživení díla Živého růžence došlo potom ve 20. století.
Živý růženec je dnes součástí tzv. Papežského díla šíření víry. V jeho rámci se vytvářejí „dvacítky“ k modlitbám za misie. Toto dílo je obdařeno plnomocnými odpustky.
Ježíš Kristus řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ Živý růženec je nádhernou pobídkou k realizaci těchto slov našeho Pána, neboť „dvacítka“ modlící se všech 20 tajemství je – nebo by měla být – opravdovým společenstvím věřících shromážděných v jeho jménu.
Růženci se dříve vytýkalo, že prý je „individualistickou modlitbou“, jež nijak nezohledňuje společenství. Idea Živého růžence dostatečně vyvrací tuto námitku. Kde jinde má vzniknout společenství autentické křesťanské lásky než právě při modlitbě? Modlitbě v komunitě s Ježíšem, jeho Matkou a celou Nejsvětější Trojicí. Růženec sám o sobě k tomuto vede, Živý růženec potom společenství, kde jsou všichni navzájem bratry a sestrami, realizuje.
Převzato z časopisu Immaculata.